Trestní právo
Za účelem fungování společnosti je nutná existence určitých norem chování, které budou vynutitelné státem pod hrozbou sankce tak, aby byla zajištěna zejména bezpečnost osob a ochrana majetku. Trestní právo má však sloužit jakožto nejzazší prostředek (tzv. ultima ratio), jelikož aplikace trestních norem představuje nejvýznamnější a citelný zásah do základních práv a svobod jednotlivce, a proto lze trestní právo aplikovat pouze v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu, např. v rámci občanského a správního práva, zde hovoříme o tzv. zásadě subsidiarity trestní represe.
V rámci dělení práva jako takového se trestní právo řadí do odvětví práva veřejného. Dělení práva na právo veřejné a soukromé má své kořeny již v římském právu a je uznáváno dodnes. Ve vztahu k veřejnému právu je typické uspořádání vztahu stát-občan, tedy asymetrické a nerovné postavení, hovoříme zde o nadřazenosti orgánů veřejné moci, které rozhodují o právech a povinnostech jednotlivce, avšak na základě a v souladu se zákonem. V rámci dělení trestního práva je nutné rozlišovat trestní právo hmotné a trestní právo procesní. Trestní právo hmotné stanoví, která jednání jsou trestnými činy a určí sankce, které lze za tato jednání uložit. Trestní právo procesní určuje postup orgánů státu, tedy orgánů činných v trestním řízení (jedná se o soud, státního zástupce a policejní orgán) tak, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni. Účelem trestního řízení je působení k upevňování zákonnosti, k předcházení a zamezování trestné činnosti, k výchově občanů v duchu zachovávání zákonů a pravidel občanského soužití i čestného plnění povinností ke státu a společnosti.
V rámci trestního práva je nutné rozlišovat jednotlivé postavení osob vystupujících v trestním řízení. Obviněným je ten, proti němuž bylo zahájeno trestní stíhání ze strany policejního orgánu. Po nařízení hlavního líčení se obviněný označuje jako obžalovaný a odsouzeným je poté, když je vydán odsuzující rozsudek, který nabyl právní moci. Pozice osoby, proti níž se trestní řízení vede, se tak po dobu řízení mění, což má zejména vliv na uplatňování práv. Osoba, proti níž se vede trestní řízení, si může zvolit obhájce, když existují i situace, kdy je obhajoba nutná. V trestním řízení dále může vystupovat osoba zúčastněná, což je osoba, které byla zabrána věc nebo část majetku, či osoba poškozená, tedy ta, které bylo trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková škoda nebo nemajetková újma, nebo ta, na jejíž úkor se pachatel trestným činem obohatil. Jak osoba zúčastněná, tak osoba poškozená, se mohou nechat zastupovat v trestním řízení zmocněncem.
Kodexem trestního práva hmotného je trestní zákoník, tedy zákon č. 40/2009 Sb., úpravu trestním práva procesního poté nalezneme v trestním řádu, tedy v zákoně č. 141/1961 Sb. Trestní zákoník a trestní řád představují základní prameny trestního práva, které jsou posléze doplněny zákonem č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže) a zákonem č. 418/2011 Sb. o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim.
S čím vám pomůžeme
- trestní řízení – zastupování v trestním řízení na plnou moc
- trestní oznámení - kvalifikované sepsání trestního oznámení
- uplatňování náhrady škody v trestním řízení