Obhajoba

Právo na obhajobu zahrnuje mimo jiné i právo zvolit si obhájce a radit se s ním.

Obhájcem v trestním řízení může být pouze advokát, který se pro jednotlivé úkony může nechat zastoupit koncipientem. Obviněný si může zvolit obhájce sám, tedy že udělí obhájci plnou moc pro zastupování, pokud tohoto práva neužije obviněný a nezvolí mu ho ani jeho opatrovník, může mu zvolit obhájce příbuzný obviněného v pokolení přímém, jeho sourozenec, osvojitel, osvojenec, manžel, partner, druh a i zúčastněná osoba. V případě, kdy je obviněný omezen ve svéprávnosti, tak mu uvedené osoby mohou zvolit obhájce i proti jeho vůli. Za účelem realizace obhajoby si obviněný může zvolit i více obhájců, je však povinen orgánům činným v trestním řízení oznámit, který z obhájců je zmocněn k přijímání písemnosti a k vyrozumívání o úkonech, pokud tak obviněný neučiní, určí jej předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce.

Vedle shora uvedeného zvoleného obhájce existují i případy, kdy je obhajoba nutná. Obviněný totiž musí mít obhájce už v přípravném řízení:

a) je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody, ve výkonu ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody nebo na pozorování v zdravotním ústavu, b) je-li jeho svéprávnost omezena, nebo c) jde-li o řízení proti uprchlému.
b) je-li jeho svéprávnost omezena, nebo 
c) jde-li o řízení proti uprchlému.

Za účelem realizace obhajoby si obviněný může zvolit i více obhájců.

Obviněný, kterému hrozí trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let, musí taktéž mít obhájce již v přípravném řízení. Dále obviněný musí mít obhájce, pokud se hlavní líčení koná proti zadrženému, nebo v řízení, ve které se rozhoduje o uložení nebo změně zabezpečovací detence nebo o uložení nebo změně ochranného léčení (s výjimkou ochranného léčení protialkoholního). Dále obviněný musí mít obhájce, pokud to považuje soud a v přípravném řízení státní zástupce za nutné, zejména proto, že vzhledem k tělesným nebo duševním vadám obviněného mají pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit. Obhájce musí vždy mít i mladistvý obviněný.

V případě, kdy obviněný nemá obhájce, ačkoliv se jedná o nutnou obhajobu, tak se mu určí lhůta ke zvolení obhájce. Pokud si v této lhůtě obviněný obhájce nezvolí, bude mu obhájce ustanoven, a to po dobu, po kterou trvají důvody nutné obhajoby. Obhájce ustanoví předseda senátu a v přípravném řízení soudce. V případě ustanoveného obhájce se hovoří o tzv. obhajobě ex offo (z latinského ex officio – z úřední povinnosti).