Náhrada škody

Co si představit pod pojmem „škoda“?

Škoda je v rámci „nového“ občanského zákoníku, tj. zákona č. 89/2012 Sb. pojímána jako jakákoliv ztráta na majetku. Jedná se o podmnožinu k obecnějšímu právnímu termínu újma. Újmu tedy občanský zákoník rozděluje na újmu na jmění, tedy újmu majetkovou, tj. škoda a dále na újmu nemajetkovou (např. újma na zdraví, na dobré pověsti apod.). Škoda v sobě zahrnuje nejen škodu skutečnou, ale také ušlý zisk, přičemž škoda skutečně znamená snížení majetku poškozeného a ušlý zisk to, oč se nenavýšil majetek poškozeného tak, jak by se navýšil, kdyby ke škodní události nedošlo. 

Jaké jsou zákonné předpoklady vzniku odpovědnosti za újmu

K tomu, aby mohlo být uplatněno právo na náhradu újmy vůči škůdci je nutné, aby škůdci vznikla odpovědnost za újmu. Předpoklady pro vznik odpovědnosti jsou: 

• porušení povinnosti 
• vznik újmy 
• příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a vznikem újmy 
• zavinění.

Jaká povinnost musí být porušena?

Porušit lze dobré mravy, povinnost uloženou zákonem nebo povinnost smluvní, tj. ta, která je založena smlouvou, ať už uzavřenou písemně nebo ústně. V případě ústně uzavřené smlouvy bývá zpravidla velmi obtížné prokázat, že se na ní smluvní strany skutečně dohodly. 

Jaká újma mi může vzniknout?

Jak je v tomto článku již výše uvedeno, je možné se v rámci náhrady újmy dožadovat náhrady škody, tj. skutečné škody, ušlého zisku a tzv. nemajetkové újmy (újmy na zdraví a na životě, újmy vzniklé na osobnostních právech aj.).

Co je příčinná souvislost mezi porušením povinnosti, popř. dobrých mravů a vznikem újmy?

Příčinná souvislost tzv. kauzální nexus  je objektivní vztah mezi příčinou a následkem. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem porušení právní povinnosti škůdce či právem kvalifikované okolnosti, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, a tudíž je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu (škodné události), ke škodě by nedošlo.

Zavinění

Zavinění je subjektivním vztahem škůdce k následku jeho chování. Pro vznik odpovědnosti není zavinění podmínkou vždy (např. v případě objektivní odpovědnosti). Zavinění rozlišujeme dle forem, a to ve formě úmyslu a ve formě nedbalosti. Zpravidla postačuje zavinění ve formě nedbalosti, pouze v případech zákonem stanovených je vyžadován vyšší stupeň zavinění. Například při porušení dobrých mravů zákon výslovně vyžaduje vyšší stupeň zavinění, a to ve formě úmyslu. 

Při porušení povinnosti stanovené zákon, pak postačuje pouze zavinění z nedbalosti. 

Způsob a rozsah náhrady

Současná právní úprava upřednostňuje náhradu škody uvedením do předešlého stavu. Teprve poté, kdy není možné škodu takto nahradit, nastupuje náhrada škody v penězích. Náhrada nemajetkové újmy se odčiňuje přiměřeným zadostiučiněním, které musí být poskytnuto v penězích, není-li zajištěn jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené škody.

Poškozenému se nahrazuje skutečná škoda a ušlý zisk. Právní úprava však počítá i s možností snížení náhrady, a to v případech důvodů zvláštního zřetele hodných. Posouzení existence těchto důvodů je ponecháno výhradně na soudu, který při zjištění těchto důvodů může přistoupit ke snížení náhrady.