Občanské právo
S občanským právem se člověk setkává zřejmě nejčastěji ze všech oblastí práva, aniž by si často plně uvědomoval, že dochází k jeho aplikacia. Jedná se zejména o právní jednání jako jsou kupříkladu nákup potravin v obchodě (uzavření kupní smlouvy), jízda MHD (uzavření smlouvy o přepravě osoby), využívání svého automobilu (jako práva užívacího (ius utendi), které tvoří právo vlastnické), půjčování knih, peněz, věcí (smlouva o zápůjčce či výpůjčce), péče o děti (naplňování rodičovské odpovědnosti), členství ve sportovním klubu (uplatnění sdružovacího práva a využívání práv člena spolku), bydlení (užívání práv z nájemní smlouvy) atd.
Chceme-li definovat a snáze pochopit co se skrývá pod pojmem občanské právo, tak je vhodné jej nejdříve vymezit v systému práva jako takového. Jedno z dělení práva rozděluje právo na veřejné a soukromé, když občanské právo hmotné, obvykle označované zkráceně jako občanské právo, patří do systému práva soukromého. Pro soukromé právo je charakteristická svoboda, když osobám soukromého práva je dovoleno dělat vše, co jim zákon nezakazuje. Autonomie vůle se v soukromém právu projevuje v řadě zvláštních forem, jako je smluvní volnost, svoboda vlastnická a testovací, spolčovací, jakož i tzv. svoboda ustavování (při zakládání právnických osob). Osoby v soukromém styku mají navzájem rovné postavení, což se projevuje zejména v tom, že jedna nemůže autoritativně rozhodovat o právech a povinnostech jiné. Proto u soukromého práva převládá jeho dispozitivní povaha, která představuje možnost vytvořit si alternativní pravidlo místo stanoveného právního pravidla, včetně možnosti vytvořit si pravidlo tam, kde žádné právní pravidlo není.
Občanské právo je všeobecně vnímáno jako všeobecné soukromé právo, přičemž má svůj vlastní vnitřní systém. Systematika občanského práva se v průběhu věků měnila. Tradiční bylo Gaiovo dělení, které popsal v Učebnici práva ve čtyřech knihách ve 2. století n. l., a které dělí právní vztahy týkající se osob, věcí a žalob. Pandektní právní nauka, která se promítla do Bürgerliches Gesetzbuch (zkr. BGB), tripartici nahradila dělením na 5 dílů obecnou část a zvláštní část - právo závazkové, věcná práva, rodinné právo a právní nástupnictví.
Základním pramenem občanského práva je v České republice občanský zákoník, tzn. zákon č. 89/2012 Sb., z jehož členění lze čerpat při dělení občanského práva:
S čím vám pomůžeme
- vlastnictví, podílové spoluvlastnictví, společné jmění manželů
- prohlášení vlastníka budovy o vymezení bytových jednotek
- zástavní práva a věcná břemena
- vydržení
- sousedské vztahy
- náhrada škody a bezdůvodné obohacení
- vymáhání pohledávek právní cestou
- smlouvy kupní, darovací a směnné
- smlouvy o dílo a další typy smluv
- neplatnosti smluv a odstoupení od smluv
- vrácení daru
- půjčky – jejich zřízení, zajištění a vymáhání
- nájmy a podnájmy staveb a pozemků, bytů a nebytových prostor
- způsobilost k právním úkonům
- osobnostní práva (ochrana života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti)
- řešení všech sporů z občansko-právních vztahů
