Advokátní praxe se v rámci rozpadu vztahu mezi druhem a družkou velmi často setkává s dotazy dotčených osob, na co mají vlastně při rozchodu nárok a jaká jsou jejich práva, zejména co se týče otázky bydlení.
Na začátek je nutno uvést, že vztah mezi druhem a družkou není nijak upravený zákonem, jako tomu je u manželství, kdy zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, velmi podrobně upravuje mimo jiné i otázku bydlení manželů v rozvodové a po rozvodové fázi. Vychází to ze skutečnosti, že manželství je z pohledu zákonodárce pilířem společnosti, a proto zákonodárce tomuto právnímu institutu, respektive jeho účastníkům, přiznává značnou míru ochrany v podobě podrobné zákonné úpravě oblastí, jež se s manželstvím pojí. U vztahu mezi druhem a družkou tomu tak však není.
V otázce bydlení se velmi často řeší, zda má jedna ze stran právo i nadále bydlet v nemovité věci, která je ve výlučném vlastnictví druhé strany, když dochází k jejich rozchodu a když ve společné domácnosti žijí například i společné nezletilé děti. V tomto vztahu nevzniká odvozené užívací právo jako tomu je u manželů ve smyslu ust. § 744 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. V případě, že tedy vlastník nemovité věci svého druha vyzve, aby se vystěhoval v přiměřené lhůtě z nemovité věci (např. rodinný dům, byt), která je v jeho výlučném vlastnictví a tento se nevystěhuje, pak užívá předmětnou nemovitou věc bez právního důvodu, tj. neoprávněně a s tímto se pojí následující právní důsledky. Vlastník nemovité věci je v takovém případě oprávněn podat žalobu na vyklizení nemovité věci k příslušnému soudu, kdy v případě úspěchu ve sporu hrozí žalované straně povinnost nahradit žalobci náklady soudního řízení. Zároveň se neoprávněný uživatel bezdůvodně obohacuje na úkor vlastníka nemovité věci, a toto bezdůvodné obohacení musí jejímu vlastníkovi vydat (zejména se bude jednat o peněžitou částku vyčíslenou zpravidla na základě určení běžného nájemného v daném místě a čase).
Z trestněprávního hlediska by neoprávněné setrvávaní (užívání) nemovité věci (domu, bytu) mohlo být kvalifikováno jako trestný čin Neoprávněný zásah do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 208 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Zpravidla k trestnímu stíhání za takovýto trestní čin dochází v situacích, kdy neoprávněný uživatel v bytě nebo domě neoprávněně setrvává i po uplynutí lhůty k vyklizení nemovité věci určené v pravomocném a vykonatelném soudním rozhodnutí.
