Dosavadní přijatá krizová opatření ze strany vlády České republiky mají dopad na celou řadu oblastí (sfér) lidského život, ať už společenskou, soukromou, podnikatelskou a v neposlední na oblast pracovní. Jak lze tedy právně kvalifikovat situaci, kdy jsou zaměstnanci nuceni zůstat doma v důsledku uzavření jejich pracovišť a jaká práv a povinnosti z toho pro ně a samotné zaměstnavatele vyplývají? Dojde-li k uzavření pracoviště nebo omezení jeho provozu na určitý čas v souvislosti s přijatými opatření, na jejichž základě nebude zaměstnavatel přidělovat zaměstnanci práce, jedná s o tzv. jinou překážku v práci na straně zaměstnavatele ve smyslu ustanovení § 208 zákoníku práce. Po dobu trvání takovéto překážky náleží zaměstnanci náhrada mzdy/platu ve výši jeho průměrného výdělku. Z výkladu usnesení vlády č. 199 ze dne 12. 3. 2020 a č. 215 ze dne 15. 3. 2020 automaticky nevyplývá uzavření všech provozoven, v nichž se poskytují uvedené služby, ale k zákazu přítomnosti veřejnosti do provozoven samých. Z toho vyplývá, že v některých případech je výkon práce nadále možný. Zaměstnavatel se může se zaměstnancem dohodnout ať už na změně sjednaného druhu práce na dobu určitou, změně rozvrhu pracovní doby nebo výkonu práce v rámci tzv. homeoffice apod.
