Pracovní smlouva zakládá pracovní vztah (poměr) mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Zákoník práce upravuje čtyři způsoby rozvázání pracovního poměru a to dohodu, výpověď, okamžité zrušení a zrušení ve zkušební době.
Dohodu lze popsat jako dvoustranné právní jednání, ve kterém se zaměstnavatel a zaměstnanec dohodnou na skončení pracovního poměru. V dohodě dojde k určení dne, kterým poté pracovní poměr skončí. Podmínkou platnosti dohody je písemná forma.
Výpověď může podat jak zaměstnavatel, tak zaměstnanec, když podmínkou platnosti je, stejně jako u dohody, písemná forma. Rozdíl mezi výpovědí danou zaměstnavatelem a výpovědí danou zaměstnancem spočívá v důvodu podání výpovědi. Zaměstnanec může dát výpověď z jakéhokoli důvodu nebo bez uvedení důvodu. Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen ze zákonných důvodů upravených v zákoníku práce. Pracovní poměr poté skončí uplynutím výpovědní doby, která činí nejméně dva měsíce.
Okamžité zrušení pracovního poměru může být učiněno jak zaměstnavatelem, tak zaměstnancem. Zaměstnavatel tak může výjimečně učinit jen tehdy, pokud byl zaměstnanec odsouzen pro úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu delší než jeden rok, či porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů, které se vztahují k jeho práci, a to zvlášť závažným způsobem. Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnancem může být učiněno jen tehdy, jestliže podle lékařského posudku nemůže dále konat práci bez vážného ohrožení svého zdraví, nebo mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu do patnácti dnů po uplynutí období splatnosti.
Posledním způsobem je zrušení pracovního poměru ve zkušební době, které může učinit jak zaměstnavatel tak zaměstnanec bez udání důvodu a to kdykoliv, tzn. buď ke dni zrušení nebo ke dni pozdějšímu, který nebude přesahovat zkušební dobu. I takovéto zrušení musí být učiněno písemně a doručeno druhé straně do konce zkušební doby.
